Původ křenu je třeba hledat v jihovýchodní Evropě a západní Asii. Do Evropy křen dostali Slované při stěhování národů. Křen je brukvovitá zelenina, která se pěstuje pro svůj aromatický kořen, který se používá jako lék, zelenina nebo koření.
Křen obsahuje vitamín C, provitamín A, železo, hořčík, draslík, vápník fosfor, hořčičné silice, glykosidy, sinigrin, flavonoidy a mnoho dalších.
Křen má blahodárné účinky při bronchitidě a při infekcích močových cest, působí jako diuretikum, podporuje chuť k jídlu, křenové obklady jsou výborné při bolestech hlavy. Křen smíchaný s medem pomáhá od kašle, rýmy či nachlazení, usnadňuje dýchání a vykašlávání.
V kuchyni se křen používá čerstvý jemně strouhaný, pokud je křen velmi silný dá se zjemnit nastrouhaným jablkem. Z křenu se dělá výborná studená omáčka, skvěle se hodí k uzeninám, vařenému masu, ke zvěřině, přidává se do hořčice, dokonale zvýrazní chuť červené řepy či nakládaných okurek. Labužníci milují křen k tvrdým sýrům, rybám či vejcím natvrdo.